letní obloha

Matesovo

TÝDEN.CZ

22. 10. 2017
Rubrika: O zvířatech

Kdo je tady chytřejší

Autor: martina f.

28.02.2009 18:00

Když k nám přišlo to malé kočičí chlupaté nic, hned se rozhodlo, že Pes je nejpodobnější mamince a bráškům, a tak několik prvních měsíců spal Kočičák zásadně u Psa, na Psovi, pod Psem. Protože Pes měl (a má) velkou radost, že má vlastní kočičku, tak mu to vůbec nevadilo, navíc se krásně spolu vešli na jedno křeslo, vzájemně se hřáli a oba byli spokojení. I očista před spaním bývala společná, někdy dokonce i vzájemná.
Když si kocour nasadí psí hlavu
Jenže po čase Kočičák vyrostl, až byl skoro stejně velký jako Pes. Najednou začalo být na křesle málo místa, v zimě jim to ještě tak moc nevadilo, to se tam nakonec nějak srovnali, ale když začalo být teplo, už to nebylo ono. A tehdy se oba rozhodli, že je jen jediné správné a nejlepší křeslo, byť to druhé je na chlup stejné. Krásně si na spaní mohli rozdělit obě křesla, ale oba se rozhodli jen pro jedno, bohužel stejné. Tehdy začaly boje o křeslo, a my začali pochybovat o inteligenci Psa, byť jsme ho do té doby v tomto směru jen chválili.
Když si na křeslo vylezl jako první Kocour, Psovi se nikdy nepodařilo ho přesvědčit, že by se vystřídali. Za to Kocour Psa "sundal" vždycky. I tvrdě spícího Psa začal budit, a provokovat ke hře. Poprvé to Pes přivítal okamžitě, seskočil, šel hledat míček (hrát se musí s něčím, honit o něco, prostě bez pomůcek to neumí:o). Než ho ale donesl, Kocour už seděl nahoře a prováděl nutnou hygienu. Přineseného míčku si nevšímal, Psa jakbysmet, a když se domyl, stočil se do klubíčka a usnul. Když se stejná situace opakovala po několikáté, Pes už přeci jen váhal, a nechtěl vstát, zjevně už nevěřil, ale nakonec vždycky pro ten míček běžel. Několikrát jsem mu i říkala, ať nejde dolů, zkoušela jsem i povel "zůstaň", ale to na me jen smutně koukal, jako by říkal: "ale co kdyby přeci jen dneska...", a seskočil.
Když už jsem byla smutná, že máme hloupého Psa, který se nechá od Kočičáka vždycky nachytat; provedl něco, nad čím nám dodnes zůstává rozum stát. Poprvé jsme byli v šoku z toho, jak nám rozuměl, že když bude hodný, bude mít kočičku. Podruhé to bylo asi půl roku na to.
Kocour se tehdy rozhodl pro nový pelíšek - v mé skříni. Jenže na dně byly svetry, takže je pochopitelné, že já pro to neměla pochopení. Ale taky jsem s tou skříní trochu zápasila, a neuměla ji pořádně zamknout. Než to moje "zavření" prověřil Kocour, ani jsem na to nepřišla, to až díky němu. Měla jsem pocit, že jsem ji zamkla, ale on ji jedním drápkem "vyháčkoval". Chvíli trvalo, než mi došlo, jak tomu zabránit. Tehdy večer jsem to ještě neuměla, takže jsem skříň jakozamkla, Kocour k ní přišel a jedním drápkem otevřel. Začal lézt dovnitř, svetry si začal ustýlat, aby se mu na nich pohodlně leželo, já vyrazila z postele, vyndala ho (bohužel včetně nějakého svetru), vynadala mu, poprskala ho, dala na zem, skříň znovu jakozamkla.
Vždycky jen počkal, až si znovu lehnu do postele, přikryju se a začnu si číst a šel znovu ke skříni. Celé toto se opakovalo třikrát. Naši cvičnou etudu "do skříně, a ven z ní" se zájmem pozoroval Pes ležící na zemi mezi skříní a postelí. Pokaždé jsem ho překročila, když jsem šla pro Kocoura a zpátky do postele. Z jeho pohledu to asi vypadalo jako tenisový zápas, Kocour leze do skříně, kuk na něj, co já na to, kuk na mě. Zdálo se, že ho to docela baví, i to moje překračování sledoval pobaveně a ani ho nenapadlo mi uhnout:o). Když už Kocour lezl do skříně počtvrté, byla jsem z toho naštvaná a unavená, hlavně při představě, že on tu hru určitě vydrží hrát dlouho, možná až do rána. A tak místo vstávání jsem na Psí pohled "už ti tam zas leze, co ty na to?", jen řekla Mužovi, ne Psovi (!):"ten Pes tam tak krásně leží, vždyť jemu by stačilo jen pohnout hlavou, popadnout Kocoura za ocas a vytáhnout ho ze skříně". Pes zvedl hlavu, zadíval se na mě velice pozorně, jako by přemýšlel, jestli to správně pochopil, pak ji otočil směrem ke skříni a Kocoura z ní vytáhl za ocas.
Asi minutu bylo naprosté ticho, nezmohli jsme se na slovo, pak jsme se navzájem ujistili, že jsme to viděli oba, a že se to opravdu stalo. Navíc potom navzdory tomu, že skříň zůstala až do rána pootevřená, Kocour už do ní nevlezl; přeci jen Strážce Skříně ležel přímo před ní...  Ale od té doby už jistě vím, že i když Kocour skoro vždycky Psa přelstí, neznamená to, že by byl o tolik chytřejší, spíš jen drzejší.


Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.11

Diskuze

martina f.

Především o mém Muži, Dcerce, Psu a Kocourovi, ale určitě i o jiných věcech, které mi (ne)udělají radost.
mates
Oblíbenost autora: 9.19

O autorovi

Meteorolog(yně) sdílející domácnost s Mužem, Dcerkou, Psem a Kocourem, tyhle věci budou mít asi největší vliv na to, o čem to tu bude.

Kalendář

<<   říjen 2017

PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031     

západ slunce