letní obloha

Matesovo

TÝDEN.CZ

16. 8. 2017
Rubrika: O zvířatech

O Myšilovovi

Autor: martina f.

03.03.2009 18:00

Kočky se pořizovaly do chalup a na statky, aby likvidovaly myši, které se držely někde uvnitř pod podlahou, zpod té podlahy vylézaly a ožíraly všechno možné i nemožné. Co tedy od běžné kočky očekáváte - vidí doma, ve sklepě, na schodech myš, uloví ji, ideálně i zabije, nebo i sežere.

My pořizovali kočičku (ze které se pro mě naštěstí vyklubal Kocour) pro radost Psa. Velmi záhy ale Kočičák začal lovit ptáky. Protože ho to nikdo neučil, tak zvládl jen malé, neopeřené, což jsme se mu snažili zakázat. Ale když prvně ulovil myšku, byl nesmírně pochválen, i když ji ukazoval napůl sežranou a chválícím se zvedal žaludek. Jenže později nám začal ukazovat veselejší kousky - myši živé. Ukazoval a chlubil se jimi venku, občas jsem ho sice pochválila, ale zcela proti smyslu svých slov dovolila myšce utýct (nechala jsem se tím chválením unést :o).

Jednou, takhle v neděli ráno, někdy krutě brzy chtěl Kocour akutně pustit ven. V polospánku jsem ho pustila (ano, stále dvě patra dolů, dvě patra nahoru), zalezla zpátky do postele a spala dál. Už asi za hodinu (na neděli stále ještě dost brzo) mi Pes oznamuje, že Kocour už je zase za dveřmi a chce dovnitř. Překvapilo mě to, protože bylo krásně, teplo, svítilo sluníčko, a to by tam měl vydržet minimálně celé dopoledne. Jenže bylo brzo, tak jsem nebyla schopná složitých myšlenkových pochodů. Až zpětně jsem si uvědomila, že Pes se u těch dveří taky choval přeci jen jinak, než když tam je "jen" Kocour. Když jsem dveře otevřela, vrhl se na Kocoura o něco vášnivěji než normálně, najednou se ale oba řítili společně bok po boku ke skříni. Bylo brzo ráno, ještě jsem nehodlala vstávat, usoudila jsem, že asi po zemi běžel pavouk a oni ho loví, já se ještě pokusila usnout. Jenže zvuky od skříně mi to nedovolily. Za chvíli se přesunuli do koupelny k pračce. Ta sedí ve svém vlastním koutku, kam se při stěhování musela přenést nad vanou, kolem ní je jen pár cm z každé strany, málem to svádí ke rčení, že by se tam neprotáhla ani myš, ale to by byla chyba, každopádně Kocour ani Pes se tam rozhodně neprotáhnou. Oba chlupatci tedy sváděli urputný boj alespoň o to, kdo bude u pračky blíž, lezli přes sebe, málem se i pokousali, a při tom se opravdu už spát nedalo. Tak jsem je oba z koupelny vyhnala,  zavřela dveře a během dne na to všechno zapomněla.

Tam něco ták vonělo...

Až druhý den ráno, no vlastně v noci, ve čtyři hodiny, kdy při smyslech být ani nemůžu, jsem vstala a šla na záchod. V takovou hodinu se snažím nerozsvěcet, jenže ono v záchodě něco bylo. Co to je? Tvar byl podivný, takže jsem si na to posvítila, jaké bylo mé překvapení, když jsem tam našla utopenou myš. Trvalo mi pár hodin, než jsem konečně probudila, abych si to dala do souvislosti s událostmi předchozího rána. A pochopila jsem, že nám Kocour přinesl ukázat svou nejmilejší hračku...

Od té doby už mnoho vody uteklo, ale zase přišla neděle (jasně, že se to stává pravidelně každý týden, ale Kocour si toho zřejmě nevšimne pokaždé:o). Tentokrát pošmourné odpoledne, venku nic moc, my zrovna odjíždíme na návštěvu, Muž ještě půjde se Psem, a potom hned vyrazíme. Už když šli dolů, bylo zdola slyšet nesmírně hlasité mňoukání. Řekli jsme si, že Kocoura asi strašně zebou tlapičky, že ho pustíme dovnitř, aby se najedl, napil a vyspal, zatímco my budeme pryč.

Ale Kocour nepřestává s urputným mňoukáním ani po otevření dveří a vpuštění dovnitř. Velmi pomalu kráčí nahoru, což je u něj normální, u toho ale pořád mňouká a ani se nepokouší se umýt, což už normální není. Když byl už půl patra pode mnou, všimnu si, že má nějak širší tlamičku, začíná mi polehounku svítat a rychle zavírám dveře do bytu. Kocour dva schody přede mnou opatrně položí myš, ta toho okamžitě využije a rychle utíká nahoru. Dveře jsou už naštěstí zavřené, tak se schová pod botník. Tam udělám prostor pro Kocoura, aby mohl jít po ní. Když se myš hýbe, loví ji, když jen tak sedí, sedí i on a upřeně na sebe koukají. Snažila jsem se ho přesvědčit, aby ji zase ulovil, když je tak šikovný, a že ji odneseme ven. Podařilo se mi s mnoha přestávkami je oba "doprovodit" až dolů. Otevřela jsem venkovní dveře, ozbrojila se smetákem a podařilo se mi myšku nasměrovat ven, jenže myš asi ucítila tu lezavou zimu a na prahu prudce zatočila a prolezla dírou u pantů dveří. Schovala se za druhý botník, a my museli odjet. Kocour si s ní prý ještě potom dlouze "hrál", ještě několikrát ji ulovil a zase pustil, až nakonec nikdo nevěděl, kde myš skončila.

Za dva dny jsme našli vyžrané sušené pomeranče, původně to ozdobu kaktusu na schodech. Myš asi ostny použila coby žebřík a pomeranče jí přišly vhod. Nastražili jsme tedy pastičky, jenže myš je zřejmě už velmi dobře poučená, jak jinak si vysvětlit, že pastička sklapla, špek tam nebyl, ale myš také ne.

Takže náš Kočičák, místo aby lovil myši doma, ve sklepě, ve chlívě (uznávám, ten v Praze jaksi nemáme:o), tak je loví venku a nosí nám je živé domů. Začíná u nás převládat teorie, že nám ukazuje stále tu samou živou myš, se kterou je domluvený, aby se sem tam mohl pochlubit, jaký je Myšilov. Teď se mu jí ale zželelo, a v rámci charitativní akce ji donesl do tepla a k dostatku potravy, jen ještě nevíme, jak ji naučil vyžírat pastičky :o).



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9

Diskuze

martina f.

Především o mém Muži, Dcerce, Psu a Kocourovi, ale určitě i o jiných věcech, které mi (ne)udělají radost.
mates
Oblíbenost autora: 9.19

O autorovi

Meteorolog(yně) sdílející domácnost s Mužem, Dcerkou, Psem a Kocourem, tyhle věci budou mít asi největší vliv na to, o čem to tu bude.

Kalendář

<<   srpen 2017

PoÚtStČtSoNe
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031   

západ slunce