letní obloha

Matesovo

TÝDEN.CZ

16. 8. 2017
Rubrika: O zvířatech

Jak jsme odebírali Kocourovi moč

Autor: martina f.

14.03.2009 10:41

Náš Kočičák je víceméně venkovní. V jeho případě to znamená, že zhruba polovinu dne je doma a tu druhou je venku. Doma jí a spí, venku „pracuje“, a také vykonává další tělesné potřeby, kromě jídla a spánku, ale nemyslíme si, že by venku nespal a nejedl vůbec:o)

nemocný kocourTěsně před prvními narozeninami měl velké potíže s močením. Nebudu popisovat mnohatýdenní anabázi, co všechno musel podstoupit a my s ním. Kolik krve, slz a moče proteklo. Ale celé martýrium jako zázrakem vyřešila operace. Krátce po operaci a následném „vyléčení“ Kočičák ještě tu a tam použil domácí záchůdek, ale většinou už chodil ven. Po měsíci jsme měli na veterinu přinést moč na kontrolu. Nebylo to jednoduché, ale „šlo to“. Moč ještě nebyla úplně v pořádku, ale kocour byl jinak zcela bez problémů, tak jsme měli další kontrolní vzorek donést opět za měsíc. Jenže jak to udělat, když poslední moč, kterou doma vyčůral, byla právě ta kontrolní před měsícem? Tehdy jsme si řekli, že nic, je to zdravý kocour, bude baštit tu dietu a jinak se už radši budeme veterině vyhýbat. Dařilo se nám to asi tři čtvrtě roku.

Pak ale přišlo na řadu očkování, a to nezanedbáváme. Vyrazili jsme tedy na veterinu, kde byl i náš milý pan doktor, který se rok předtím účastnil záchranné akce „Za Kočičáka!“. A ten nám znovu připomněl kontrolní moč. Pustili jsme se do vysvětlování, že to nejde, „protože už 10 měsíců doma nečůral, s tím nemůžeme nic udělat, už jsme to zkoušeli a nic“, a podobně. Ale pan doktor byl rezolutní: „Musíme ji zkontrolovat, tak ji doneste.“ Pan doktor je velmi těžká váha, a tak jsme my s naší muší jen špitli, že to zkusíme.

Doma jsme si pak říkali, že jsme dali asi neuvážený slib, který nedokážeme splnit. Kocour si hned sedl ke dveřím a mňoukal: „Okamžitě mě pusťte ven.“ Když zjistil, že mu opravdu neotevřeme, rozhodl se zaspat tu hrůzu, že jeho vlastní ho odmítají pustit. Čas od času jsme ho odněkud vytáhli (z prosklené skříňky, z vršku šatní skříně, z mezioken, ale i mňoukajícího ode dveří) a donesli do záchůdku, který ještě před rokem zcela běžně používal. Teď z něho buď okamžitě vycouval, nebo do něj sice vlezl, ale jen proto, aby se otočil a vylezl hlavou napřed. Když to trvalo celý den, tak už byl viditelně nervózní a moc moc potřeboval, začal přemýšlet i o záchůdku; jenže bez kočkolitu na dně jej dál odmítal. Zkusili jsme ho tedy posadit na kočkolit, poté pod něj rychle zasunout mělkou misku, ze které nabereme 2 ml moči a urychleně odvezeme na veterinu k vyšetření. (Ano, opravdu se to celé dělá jen kvůli 1 – 2 ml moči!) Světe div se, ono se to podařilo!

Moč jsme dovezli, ale dozvěděli se, že v moči je stále to, co má odstranit ona dieta. Dostali jsme tedy ještě pastu, že ji bude týden baštit a potom opět přijde na řadu kontrolní vzorek moči. Bezva nápad, ale... To že jsme před týdnem s kočičím záchůdkem uspěli, vůbec neznamená, že se nám to povede znovu. Už z minulosti o něm víme, že na něj finty zabírají maximálně jednou. Teď se rozhodl, že vydrží nečůrat doma stůj co stůj. Když se to nepovedlo první den, tak jsme to vzali sportovně, druhý den ještě taky. Pak jsme pochopili, že to je práce na plný úvazek a nechali to na víkend.

V noci na neděli pršelo, a tak dorazil domů už někdy před třetí hodinou ranní. To nás povzbudilo, že se vyčůrá brzy a my ho pak budeme moci znovu pustit ven. Během dne jsme mu ukazovali záchůdek, že tam se vyčůrá, až potom může ven, ale tentokrát už nezabral ani kočkolit na dně. Prostě tam čůrat nebude a hotovo! Odpoledne už se mu to zase nelíbilo, a tak se pokusil vyčůrat do květináče na terase, to jsme mu z výchovných důvodů překazili (zakázáno to má odmalička a moc dobře to ví) a odnesli na záchůdek. Situace stále stejná: vycouval rychleji, než jsme ho tam dali. Po mnoha neúspěšných pokusech jsme se rozhodli jít do rizika venkovních prostor. Vzali jsme s sebou misku, kterou „počůral“ už posledně, sterilní injekční stříkačku a vyrazili jsme.

Vyšli jsme na zahradu všichni 4 i se Psem. Kocour z toho měl tak velkou radost, že nás zbývající 3 začal lovit. Občas z radosti vyběhl na strom, seběhl ze stromu, ulovil něčí ruku, pověsil se na Psa, pak se „schoval“ za strom a číhal. To bylo sice všechno pěkné, ale my měli venku Úkol! Chvílemi si i Kočičák jakoby vzpomněl, že vlastně už doma moc potřeboval, ale pořád to nějak nevycházelo. Buď měl něco na práci, nebo jsme byli moc blízko a to on se stydí. A tak jsme strávili veselou hodinku na zahradě.

Pak začalo krápat. Ve snaze vše urychlit padl návrh popojít do parku, „tam přeci vždycky čůrá.“ Kocour byl čím dál nervóznější, protože ještě nečůral, teď my někam jdeme, možná domů, a to on by taky rád, když bude pršet, jenže ještě pořád nečůral... Ale když zjistil, že brankou procházíme ven, tak se zase rozradostnil a dal se za námi. (Kočka je totiž vesměs samotářský tvor – pro ty, kdo nečetli příslušnou literaturu:o) Ačkoli je park jen pár metrů od naší zahrady, než jsme do něj došli, stihlo se rozpršet už hodně. Kočičák tedy neváhal, pustil se na své oblíbené místo a konečně si ulevil. V tu chvíli páníček přiskočil, přistrčil misku a zvítězili jsme! V pět hodin odpoledne!



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  8.84

Diskuze

martina f.

Především o mém Muži, Dcerce, Psu a Kocourovi, ale určitě i o jiných věcech, které mi (ne)udělají radost.
mates
Oblíbenost autora: 9.19

O autorovi

Meteorolog(yně) sdílející domácnost s Mužem, Dcerkou, Psem a Kocourem, tyhle věci budou mít asi největší vliv na to, o čem to tu bude.

Kalendář

<<   srpen 2017

PoÚtStČtSoNe
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031   

západ slunce