letní obloha

Matesovo

TÝDEN.CZ

16. 8. 2017
Rubrika: Matesovo

Jak jsem se (neu)topila

Autor: martina f.

26.04.2009 12:57

Minulý víkend jsem strávila po dlouhé době opět v rodném městě. Při rodinných návštěvách se vzpomíná na kde co, a tak přišlo na přetřes i moje dávné topení.

Už od narození jsem milovala vodu. Prý při koupání byly jediné chvíle, kdy jsem nebrečela, a to až do deseti měsíců, kdy jsem volně přešla k neustálému mluvení. Když jsem se o pár měsíců později už konečně taky naučila chodit, bylo to zrovna v létě, tak pokud to šlo, rázovala jsem rovnou k vodě a do ní. Prý jsem se smála, i když mi už voda tekla do pusy a řvala, když mě z ní (lehce promodralou) vytahovali ven.

To všechno znám jenom z vyprávění, ale z následující historky si pamatuju až dost podrobností. Bylo mi 2,5 roku, když jsem byla pár dnů před Vánoci u babičky. Neseděli jsme jenom doma, vyrazila jsem i se strejdou na chytání mšic (vůbec netuším, jak se to jmenuje správně, prostě mrňavý rybičky, který slouží jako potrava pro akvarijní rybičky). Bylo to tak dávno, že dokonce byl na Vánoce sníh, a na mšice se dalo jen k požární nádrži, která se udržovala bez ledu. Požární nádrž měla z jedné strany šikmý sestup k vodě, jejíž hladina byla nějakých 20 - 30 cm pod úrovní země. Pamatuju si strejdu lovícího, já to chtěla taky zkusit, žadonila jsem, on mi sice síťku na mšice půjčil, ale přísně mi zakázal stoupat na šikmou plochu. Měla jsem dobrou vůli poslechnout, ale ... voda hluboko pode mnou, tyčka na síťku krátká, ruka taky, ohnout se přes tlustý kabát nešlo. Tak jsem počkala, až se strejda otočí zády: "Ha, teď mě neuvidí, můžu si tam stoupnout!" Přesně to jsem udělala, a led kupodivu opravdu klouzal.

Než jsem si cokoli stihla uvědomit, byla jsem ve vodě. Další moment, který si zcela živě vybavuju, byl ten s hejnem rybiček. Ležela jsem těsně u hladiny, vzduchová bublina pod kabátem mi nedovolila klesnout (což bylo dobře, protože hloubka tam nebyla z nejmenších), ruce nohy roztažené jako žába a hlavně oči dokořán. Viděla jsem přímo proti sobě plavat rybičky, celé hejno, doplavalo ke mně, zastavilo se a jakoby si mě prohlíželo. Po nějaké době se rozdělilo na polovic, a obeplulo mě z obou stran. Nepamatuju si, že by mi byla zima, nejspíš mě strejda vytáhl dřív, než se zima dostala na kůži přes tu spoustu vrstev. Zato si pamatuju rozmrzelost, že jsem si nemohla víc popovídat s rybičkama.

Potom až cestu autem v dece, kde jsem seděla na zadním sedadle a trochu se usmívala. Úplně jsem se smála, až když jsem ležela u babičky pod spoustou peřin. Babička roztopila kamna skoro do červena, já nebyla vůbec nikde vidět, ale zato jsem poslouchala lamentování, co se řekne našim, až si pro mě přijdou, a nadávání strejdovi, že jsem se mohla utopit, a co by se řeklo našim potom.

Dneska si to nebezpečí samozřejmě uvědomuju (obzvlášť, když "topím" malý děti a vím, jak mi je, když nějaké odejde na záchod, zapomene mi o tom říct, a já ho pak zoufale hledám u dna), ale tenkrát mi to připadalo k smíchu, a jediné, čeho jsem se bála, bylo, že to bude na vrstvě peřin vidět.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.39

Diskuze

martina f.

Především o mém Muži, Dcerce, Psu a Kocourovi, ale určitě i o jiných věcech, které mi (ne)udělají radost.
mates
Oblíbenost autora: 9.19

O autorovi

Meteorolog(yně) sdílející domácnost s Mužem, Dcerkou, Psem a Kocourem, tyhle věci budou mít asi největší vliv na to, o čem to tu bude.

Kalendář

<<   srpen 2017

PoÚtStČtSoNe
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031   

západ slunce