letní obloha

Matesovo

TÝDEN.CZ

16. 8. 2017
Rubrika: O dobrých věcech

Nejkrásnější úsměv

Autor: martina f.

25.06.2009 10:23

Když jsem přišla do Prahy, měla jsem hrozný problém s davem. Pražák si to neuvědomuje a nevnímá, ale když najednou "všichni" (naštěstí ani ne všichni v tom jednom metru, ale přece...) začnou přestupovat z céčka na béčko, je to chumel. Ze začátku jsem zkoušela počkat na konec, ale pak jsem zjistila, že si nepomůžu, protože mezitím přijede další metro s novým chumlem. Po čase si ale člověk zvykne na všechno, a tak jsem se namísto čekání na konec naučila "běhat" před chumlem.

Po třech letech už to běhání byla navíc i nutnost, neb jsem tím metrem jezdila do práce - na poslední chvíli, a pracovní den začínal živým rozhovorem do rádia. Jednou jsem zase takhle běžela, vzpomínala blahé paměti na Jakuba Bažanta z České televize, jak v dobách velmi dávných doběhl na poslední chvíli do studia. Stihl to, ale ty sportovní noviny, nebo branky body vteřiny mu už moc nešly, protože dech vystačil právě na ten sprint do studia:o)

Při podobných úvahách jsem řešila, jestli mám ten přestup přesprintovat nebo ne. Rozhodla jsem se pouze pro svižnější chůzi. Kdo zná přestup z C na B, ví, že tam jsou krátké eskalátory, potom delší chodba, po ní následují dlouhé eskalátory. Po té chodbě jsem skoro běžela na začátku chumlu z mého vlaku, když jsem postřehla slečnu o dvou berlích, jak stojí bezradně nad dlouhými, rychle se pohybujícími eskalátory, a zoufale se otáčí na ten chumel, na jehož čele "běžím".

V tu chvíli jsem na p. Bažanta zapomněla, otočila podle jejího pohledu, a vybavila si svoje prvotní rozpaky v chůzi s davem - a to jsem to nikdy nezkoušela o berlích. Slečně (zřejmě s kombinovaným postižením) jsem se nabídla, jestli chce pomoct na eskalátorech. Vděčně se usmála a kývla. Společně jsme to zvládly nejhůř na jedna mínus. Ona pak měla pocit, že když jsem běžela na čele toho pelotonu z metra, asi pospíchám, a začala mě posílat dál, že už to zvládne. Na to jsem opáčila, že mě těch pár sekund nezabije, a že s ní ještě vystoupím dole z eskalátorů. V tu chvíli se na mě usmála tak, že kdybych byla chlap, hned bych si ji vzala za ženu, na rukou ji nosila a nikdy neopustila.

Vyhrkly mi slzy, ale usmát jsem se přes ně dokázala.

Ta slečna nebyla krásná, možná ani hezká ne, ale byla úžasná! Celý zbytek dne jsem se usmívala a cítila se šťastně; ONA se na mě usmála! Umět veršovat jako Boban, to by teprv bylo něco.

Když jsem nastoupila do béčka, na které jsem přestupovala, začala jsem se rozhlížet, jestli tam někde není nějaká další víla, měla jsem pocit, že ten den musí být všude. Místo toho jsem ale viděla jinou slečnu. Blondýnku s centimetrovým mejkapem, dvoucentimetrovými nalakovanými nehty a třícentimetrovými řasami, ale s výrazem "vlezte mi všichni na záda" a přišlo mi hrozně nefér, že se většina mužů otočí za ní, zatímco za tou "mojí" vílou asi žádný.

A přitom ten úsměv, co mi podlomil kolena, vyhrknul slzy do očí, a celou mě rozechvěl na zbytek dne, hned tak nějaká z nás nevyloudí. Já asi taky ne...



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.33

Diskuze

martina f.

Především o mém Muži, Dcerce, Psu a Kocourovi, ale určitě i o jiných věcech, které mi (ne)udělají radost.
mates
Oblíbenost autora: 9.19

O autorovi

Meteorolog(yně) sdílející domácnost s Mužem, Dcerkou, Psem a Kocourem, tyhle věci budou mít asi největší vliv na to, o čem to tu bude.

Kalendář

<<   srpen 2017

PoÚtStČtSoNe
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031   

západ slunce