letní obloha

Matesovo

TÝDEN.CZ

24. 11. 2017
Rubrika: O počasí

Bouřka v horách

Autor: martina f.

02.11.2009 12:22

Bouřka mě vždycky fascinovala, už v dětství jsem neodstartovala včas v plavecké štafetě, protože jsem sledovala bleskové divadlo venku, a pak jsem byla spravedlivě pranýřována ostatními ze štafety :o). Ale přeci jen je rozdíl koukat na bouřku z bezpečí domova chráněným hromosvodem a pohybovat se v bouřce ve volné krajině, notabene na hřebeni hor...

To se nám stalo na rumunských horách. Vždycky jsme si hledali místo na spaní někde pod hřebenem, ale ten den jsme zůstali na vršku. Do stran jaksi nebylo kam, byl tam příliš prudký spád, zpátky se přeci vracet nebudeme, a dopředu jsme viděli v údolíčku salaš. Kde je salaš, tam jsou psi. A to už jsem z předchozího pobytu na rumunských horách chápala, že ne každý pes vás má rád a žene se k vám jen proto, aby vám olízal obličej. Obloha modromodrá, nikde ani mráček, vzduch se skoro nepohnul, tak jsme zhodnotili, že se nic nestane, když dneska přespíme rovnou tam, na hřebeni. Meteorologové...

kde jsme to spali...Pěkně jsme se uložili, ale mně se moc spát nechtělo, pořád jsem nutila mého Muže povídat, pozorovat hvězdy, a vůbec si užívat spaní pod širákem. Bylo už k půlnoci, když jsem se zprudka posadila a ptala se ho, jestli taky viděl to blýskání tam na obzoru. Neviděl a chtěl spát, ale to už jsem ho nenechala a musel se mnou sledovat obzor, než se zablesklo znovu. V tu chvíli jsme se ještě utěšovali, že to je hodně daleko, kdo ví kolik desítek km, vždyť jsme tady vysoko, na západ od nás jen nižší hory a rovina...

Jenže blýskání se blížilo, až jsme kromě blesků uslyšeli také hromy, a začalo zoufalé vzpomínání na přednášky, do jaké vzdálenosti může být slyšet hrom. To už nebylo tak povzbudivé jako předchozí vzpomínání, jak daleko jsou vidět blesky. Bohužel jsme ale taky věděli, že teď v noci se nesbalíme, a hlavně, nemáme kam prchnout. Kdybychom v noci přišli k salaši, tak moc šancí na přežití nemáme, psi by nás roztrhali dřív, než by se vzbudil první bača, který by je mohl odehnat. Bouřky se ale nekompromisně blížily a my byli téměř jediný vyšší bod na náhorní planině (pravda, asi 20 m od nás tam byla ještě železná tyč, zhruba 1,5 m vysoká...)

Bouřky už byly přímo u nás, jenže kolem byly další hřebeny. A my vypozorovali, že když se bouřka utvoří nad tamtím kopcem, jde po hřebeni vlevo od nás, když nad tím druhým, tak jde zase po pravém hřebeni, podle toho jsme si našli místo, kde když uvidíme bouřku, padáme bez ohledu na všechno do kleče, a zkusíme se prodrat aspoň pár desítek metrů níž. Při každém blesku nás hromy ohlušovaly, ozvěna je mnohonásobně vracela, a klepali jsme se strachy, aspoň já jo. Možná jsme se správně modlili, možná jsme vzývali sv. Petra dost nahlas, ale nakonec do nás nejen nepraštilo, ale dokonce jsme skoro ani nezmokli, tak pěkně se nám bouřky vyhnuly!

Ráno jsme se sbalili a pokračovali dál. Někdy odpoledne jsme už měli hlad, a protože i pivo má být vrcholové, rozhodli jsme se pro vrcholovou energii. Sedli jsme, shodili batohy, vytáhli jídlo, ale než jsme si prvně kousli, ten "mráček" nad námi zahrozil a spustil blesk. (Na svou obranu musím říct, že se tam vytvořil neuvěřitelně rychle, dokud jsme ho viděli zboku, nebyl to ani přeháňkový mrak, natož bouřkový, celé se to muselo odehrát během pár minut, jinak bychom si na ten vrchol netroufli, takoví hazardéři nejsme.) My byli na vrcholu, na vrcholovatém vrcholu. Hrůza a děs! Popadli jsme všechno, ani jsme nevěděli jak, a utíkali dolů, po kamenech, do toho začalo pršet, letěli jsme, jen abychom nebyli na hřebeni. Jako správní meteorologové jsme se skrčili na bobek (správně ještě na špičky...), s batohem na zádech. Sedět na bobku na špičkách jsem ani nezkoušela, snažila jsem se vydržet jen na bobku s tím báglem, ale dokázala jsem to jen pár minut, potom jsem to vzdala a sedla si na zem - přímo do vody, která tam mezitím stekla z vrcholu. Byl to malý dolíček, ale na takovouhle bouřku přímo stavěný, aby se během chvilky naplnil. Takže namísto co nejmenšího dotyku se zemí, jsem seděla ve vodě celým svým pozadím (tedy pravý opak co nejmenšího dotyku :o), a jen jsem doufala, že ta kaluž je pro blesk nezajímavá, protože má lepší vrchol nad námi. Byla jsem znovu strachy bez sebe...

Za pár dní jsme sešli z hor do údolí, prohlídli si trosky po Římanech, a spali kousek od vesnice, ráno nás probudil vytrvalý déšť, "zataženo na týden", tedy teplá fronta. Naštěstí to ale týden netrvalo, už odpoledne se pěkně vyčasilo, a to jsme už byli na cestě do města, abychom si odpočinuli, usušili se v hotelu, došli si na teplou večeři, a vůbec se aspoň dva dny rozmazlovali. Večer jsme seděli v restauraci, za oknem, v suchu, když přišla studená fronta. Byť jsem ji po přechodu teplé fronty očekávala, a věděla jsem, že na ní s největší pravděpodobně budou bouřky (a to i bez přístupu na internet, a neustálého sledování radaru kdekoli - ach ta závislost:o), stejně mě první blesk, který byl daleko, bez slyšitelného hromu, opět vyděsil.

Dneska už se zase bouřek naštěstí nebojím, a jsem ochotná je s nadšením sledovat, fotit, užívat si to představení, mnohem lepší než nabízejí všechny digitální televize dohromady (leda by jedna z nich dávala Twister :o)). I když pochopitelně respekt mám a na hřebeni už přespávat nebudu, snad jen se super čerstvou předpovědí v ruce, která by ukazovala tlakovou výši se středem nade mnou rozpínající se stovky kilometrů daleko:o)



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.16

Diskuze

martina f.

Především o mém Muži, Dcerce, Psu a Kocourovi, ale určitě i o jiných věcech, které mi (ne)udělají radost.
mates
Oblíbenost autora: 9.19

O autorovi

Meteorolog(yně) sdílející domácnost s Mužem, Dcerkou, Psem a Kocourem, tyhle věci budou mít asi největší vliv na to, o čem to tu bude.

Kalendář

<<   listopad 2017

PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930   

západ slunce