letní obloha

Matesovo

TÝDEN.CZ

25. 6. 2017
Rubrika: Matesovo

Šátek

Autor: martina f.

07.11.2009 21:24

Ačkoli si při cestování umím snadno zjistit, jaké panuje počasí v místě, kam se chystám, a taky si umím udělat i předpověď, jak bude, až tam dorazím (proto to zjišťuji až na poslední chvíli, aby předpověď měla šanci vyjít:o), přesto se mi balení většinou nějak zhatí... I když jsem si například kdysi do Španělska zjistila, že denní teploty se budou pohybovat kolem 10°C, nějak jsem si nespočítala, že ráno bude mrznout, a už vůbec jsem se neobtěžovala zjistit si, že to město, kde budu, leží ve výšce přes 800 m. n.m., což má na výslednou teplotu taky nezanedbatelný vliv. Takže jsem frajeřila s podzimní bundičkou, naštěstí jsem si na frajeření vzala i dost svetrů, mohla jsem je nejen střídat, ale posléze i vrstvit, a triček jsem měla taky dost:o) Prasečí chřipka ještě nebyla v módě (dokonce ani ptačí, aspoň tuším), tak jsem to odnesla jen obyčejným nachlazením.

Do Berlína jsem se sice dostatečně oblékla, ale nepočítala jsem s větrem, takže mi po dvou dnech mrzla hlava, čepice totiž zůstala doma. Ale ještě než začalo foukat, zakoupila jsem si tam krásný velký šátek se slonem, dodnes můj oblíbený, a když mi uši mrzly příliš, na krk jsem nasadila rolák a šátek nějak uvázala na hlavu. Berlín je velmi tolerantní město, takže si mě lidi všímali jen tehdy, když jsem takhle vymóděná vešla někam dovnitř.

Noční BerlínJeden večer jsme zůstali v centru dýl, a fotili noční město, resp. tehdy jsme měli jen jeden foťák, tak fotil můj Muž, já na něj čekala a povídali jsme si. Po půlhodině mě to přestalo bavit, už jsem jen čekala, nakonec jsem si sedla na zem. On mezitím poodešel, ale já se nechtěla zbavit už vyhřátého místečka, tak ani nebylo znát, že bychom k sobě patřili.

Po chvíli šel kolem mě mladý pár s holčičkou, odhaduji tak 1,5 roku podle chůze a "mluvení". Rodiče se bavili německy, holčička toho ještě moc nenapovídala a já umím německy jen větu: "V příštích 24 hodinách neočekáváme žádné zpoždění"; k vyjádření toho, že je zpoždění možné, je už nutné přidat nějaký důvod, takže tyhle věty umím o něco hůř. (Nevěřili byste, jak jsem s tou větou úspěšná, používám ji vždycky při setkání s Němci, a pak o ní konverzujeme i několik minut, pochopitelně anglicky:o)

Zkrátka byla jsem cizinka sedící na zemi, s šátkem na hlavě, možná čekali vedle mě klobouk, nevím. Holčičku jsem ale nesmírně zaujala, asi proto, že všem ostatním se dívala maximálně na kolena, ale já měla oči ve výši těch jejích, navíc se nezdálo, že bych jí někam utekla - byla jsem tedy ideální objekt ke zkoumání. Přišla ke mně a chtěla něco říct, pozdravila jsem jí, ona "odpověděla". Pořád se přibližovala, až mě začala zkoumat jedním prstíkem, jakoby zjišťovala, jestli jsem člověk jako ona, asi že průzkum vyšel pozitivně, najednou se mi posadila na klín.

V tu chvíli zjistila, že jí v konverzaci nesmírně překáží dudlík a dala mi ho; možná jí nepřekážel, jen mi prostě chtěla dát dárek. Pak jsme si začaly povídat o botičkách, ukazovala mi svoje, já jí je chválila, pak jsme se bavily o mých, že tak pěkný sice nemám, ale že je mám zato ráda a jak pěkně se mi v nich chodí. Když si chtěla botičku sundat, podařilo se mi jí v tom zabránit. Sice mi v tom přesvědčování asi moje řeči o tom, že by nám ani jedný asi neudělalo radost si ty botičky vyměnit, pomoct nemohly, holčička ale vypadala spokojeně, když jsem mluvila, i když mi nemohla rozumět ani slovo.

Po chvíli si můj Muž vzpomněl, že mě tam někde má, a jen za sebe zavolal, abych si mu tam někam šla stoupnout modelem, nechtěla jsem křičet, abych holčičku nepolekala, ale mírně jsem hlas zvýšila, abych mu oznámila, že to teď asi nepůjde. Nechápavě se na mě otočil, a zjistil, že kdybych se chtěla zvednout, musím zvednout i holčičku. Zaradoval se, že se zvýšil počet vhodných objektů a řekl, ať si tam stoupneme spolu, že to bude ještě lepší.

V duchu jsem si představila, jak by to asi přijali rodiče holčičky. Jejich krásnou dcerku si nějakým neznámým způsobem přilákala cizinka s šátkem na hlavě, popadla ji na klín, ukradla jí dudlík, asi jí brzo sundá i botičky, mluví na ni nějakou hatmatilkou, a teď se s ní zvedne a odejde ke spiklenci s foťákem, a oni se s ní už nikdy neuvidí. Myslím se, že by se v tu chvíli přestali usmívat, začali by nejspíš křičet, a my bychom pak skončili někde v cele předběžného zadržení, kde bych neustále opakovala svou větu o zpoždění:o))

Ne, neriskovala jsem to, a s holčičkou se nezvedla, počkala jsem, až se později sama zvedla a popošla k rodičům, v tu chvíli jsem se zvedla také směrem k nim a předala jim ten dudlík. Rodiče se naštěstí pořád ještě usmívali, a aspoň jsme se rozloučili: "Good bye":o)



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.3

Diskuze

martina f.

Především o mém Muži, Dcerce, Psu a Kocourovi, ale určitě i o jiných věcech, které mi (ne)udělají radost.
mates
Oblíbenost autora: 9.19

O autorovi

Meteorolog(yně) sdílející domácnost s Mužem, Dcerkou, Psem a Kocourem, tyhle věci budou mít asi největší vliv na to, o čem to tu bude.

Kalendář

<<   červen 2017

PoÚtStČtSoNe
   1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930  

západ slunce