letní obloha

Matesovo

TÝDEN.CZ

26. 9. 2017
Rubrika: Matesovo

Šátek II

Autor: martina f.

13.11.2009 12:34

Minule jsem nechtěla natahovat už tak dlouhé psaní dalším šátkem, ale ještě bych ráda popsala jinou zkušenost se šátkem na hlavě, tentokrát z naší matičky stověžaté. Letos v únoru jsme chystali překvapení pro naši kamarádku Jarku k narozeninám, napadlo nás, že by mohla chodit po Praze, dozvědět se něco zajímavého z pražských pověstí a trochu si zapřemýšlet, aby zjistila, kde je další stanoviště.

Další kamarádka vymyslela, v čem by mohly být schované indicie a pověsti, a zakoupila za tím účelem papírové krabice, ne sice velké dortové, ale rozhodně ne malinké. Dost nápadné na to, aby je mohl sebrat někdo jiný před Jarkou, a ta by potom nevěděla, jak dál. Tak jsme se dohodly, že dvě budou pokládat krabice těsně před příchodem naší oslavenkyně, a já se dobrovolně přihlásila, že ji budu stopovat a hlásit aktuální polohu, obzvlášť když se bude blížit další kótě. Protože jsme měli jít mimo jiné i úzkými uličkami Starého města, kde hrozilo, že budu muset jít opravdu blízko za ní, abych ji v davech turistů neztratila, musela jsem se maskovat. Známe se dobře a dlouho, maskování tedy muselo být víc než dobré.

Nejdřív mě napadla babička o holi, a i tašku na kolečkách jsem si chtěla zapůjčit. Jak jsem ale řešila úvazy na šátku, napadlo mě, že bych mohla jít za muslimku. Mělo by to výhody, nemusela bych se hrbit, mohla bych i v případě potřeby přidat do kroku, a taky používat mobil, jen samozřejmě nemluvit do něj moc nahlas poblíž Jarky.

Na místo první krabičky jsem přišla s 20 minutovým předstihem, abych měla čas zamaskovat se až na místě, nějak jsem nechtěla předstírat muslimku v metru... Ještě chvíli jsem tam pochodovala jen tak prostovlasá, až když odešel zamilovaný pár z parčíku, vytáhla jsem za jedním stromem svou výbavu dvou šátků (aby ani vlásek nevykoukl, žádná reformovaná jsem nehodlala být), a zamaskovala se. Když jsem se vydala směrem k místu, kam jsem měla dát krabičku, šel proti mě neznámý muž. Trochu popadával sníh, koukal se pod nohy, ale když zaregistroval na chodníku další nohy, zvedl oči, abychom se lépe vyhnuli. Pozorovala jsem ho už předtím, chtěla jsem vědět, jak bude reagovat. Takže jsem viděla tu proměnu výrazu na velmi překvapený, když zjistil, kdo jde proti němu. V tu chvíli jsem rychle zvedla šálu až přes nos, aby neviděl, že mě to rozesmálo.

Pak jsem ale na místě stepovala další půlhodinu, netušila jsem, že kamarád, který měl Jarku dovést jen k té první krabičce (ona si do té doby myslela, že si prostě jdeme někam sednout, něco vypít a sníst), se s ní ten den ještě neviděl, a že jí musel vyprávět, jak se mu předešlého dne narodila dcera. Sice to bylo pochopitelné, ale já tam už málem umrzla.

Po půlhodině jsem je konečně viděla jít ke krabičce. Kamarád se rozloučil, Jarka otevřela krabičku, a najednou se vydala správným směrem. Než jsem doběhla za roh, Jarka nikde. Byla jsem si tak jistá, že musela jít rovně, že jsem nechápala, jak to zvládla tak rychle, připadalo mi to jako blbost, aby mi utekla. Pak jsem si vzpomněla, že na to, aby se dostala na druhou kótu, musela vyluštit křížovku, uklidnila jsem se, že určitě zašla zpátky do práce, a vrátila se za roh, odkud bych ji znovu viděla vycházet.

Nešla, nešla, dalších 15 minut uteklo, a v tom jsem usoudila, že to možná přeci jen vzala jinudy a šla doleva dolů, sice to byla blbost, rozhodně by si tím nijak nepomohla, ale mně už pomalu docházel horký čaj, nálada i fantazie. V zoufalství jsem se už procházela před rohem za rohem (nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát, už jdu!), vzala telefon a jala se telefonovat kamarádkám, abych jim sdělila, že jsem naprosto potupně selhala hned na začátku, a že mi teda asi utekla, což ale znamená, že už je určitě u nich. Ta, se kterou jsem mluvila, oznámila tu novinu té druhé takovým způsobem, že jsem nevěděla, jestli mám zabít ji, nebo sebe. Než jsem se ale rozhodla, najednou koukám, že Jarka právě vychází ven, takže stojím asi 15 m od ní a dívám se jejím směrem, urychleně jsem se otočila, a do telefonu zašeptala, že ne, že prostě jen poctivě luštila a pěkně v teple, potvora, a že teprve vyrážíme.

Dvě následující stanoviště jsme proběhly bez problémů, až na třetím se Jarka nějak zasekla. Cesta byla vedena skrz vnitřní dvůr mezi domy, který ale měla jen projít a hned se vydat doleva. Když jsem ale chvilku po ní vstoupila na dvůr, koukám, že se vrací a to přímo proti mě. V tu chvíli mě minula asi o metr, a já ani nedýchala. Bohužel se ve dvoře zasekla úplně, tak jsem se vrhla k nejbližší výloze a urputně si ji prohlížela. Kdyby to nebyla galanterie, vypadalo by to asi věrohodněji:o)

Křížovnické náměstíDalší stanoviště bylo na Novotného lávce, protože teď už na řešení byli dva, nechtěla jsem je moc stopovat a šla nejkratší cestou tam. Po cestě jsem narazila na antikvariát. Poslední nápověda byl Neruda a ve výloze se na mě smál rovnou i s nápisem "Kam s ním?" (což bylo taky v nápovědě:o) Naprosto jsem neodolala a vlezla dovnitř, zamaskovaná... Když jsem ale uviděla paní antikvářku s vyděšeným výrazem, došlo mi, co se ji nezdá, jeden šátek jsem stáhla, druhý už vypadal jen jako proti zimě, a pozdravila jsem ji hezky česky. Výraz tváře se proměnil, a pak mi ochotně knížku prodala, i pěkně zabalila, takže jsem měla pro Jarku druhý dárek:o)

Z Novotného lávky musela Jarka dojít jen na Staroměstskou věž na Karlově mostě, takže tam jsem ji hlídat nemusela, až při přecházení mostu. Místo toho jsem se tam ale měla sejít s pokladačkami krabiček. Kupodivu jsem tam došla dřív než ony, a chvíli čekala, najednou slyším hurónský smích, ano, kamarádky mě objevily, jedna z nich se sice rozhlížela, a nemohla mě najít, ač jsem od ní stála jen pár metrů, ale podle smíchu té druhé bylo jasné, že ta už ví:o) Za chvíli se ale Jarka objevila, a tak holky musely pádit napřed, aby položily už poslední nápovědu před Werichovu vilu.

Já se naopak courala, nechtěla jsem, aby mě Jarka znovu zahlídla. Očekávala jsem, že je kousek od místa nálezu poslední krabičky luštící nápovědu, kudy tudy do hospody. Ale ouha, nejenže oni nebyli nikde poblíž, byť jsem je ještě před chvílí viděla procházející Kampu, ale krabička zůstala na svém místě nepovšimnuta. Tak jsem volala teď už do tepla hospody, dozvěděla se, že Jarka tam volala taky, resp. její pomocník, aby si ověřili, jestli ta adresa je správně, že taková tam totiž nikde není :o))

ČertovkaNež se dopracovali ke krabičce a k vyluštění nápovědy, čekala jsem na mostku nad Čertovkou a bavila se focením mlýnského kola s Karlovým mostem v pozadí. Stále ještě zahalená... Prošla kolem mě nějaká paní, dívala se na mě trochu divně, ale šla dál, asi za 10 minut procházela znovu (stále stejným směrem, taková okružní procházka:o), teď už si mě prohlížela zcela bez skrupulí. Za dalších 5 minut přišla znovu, tentokrát už to nemaskovala okružní procházkou a upřeně a nepřátelsky si mě prohlížela, neměla jsem náladu se s ní dohadovat a ona asi nevěděla, jakým jazykem by na mě měla mluvit, tak jsem schovala foťák, a pokračovala dál. Nechtělo se mi vysvětlovat policajtům, že si to fotím opravdu jen proto, že se mi to líbí a zahalená jsem proto, že je zima...

Za chvíli jsem se ale všichni šťastně potkali v hospodě, zahřáli se a konečně ty narozeniny řádně oslavili.



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.2

Diskuze

martina f.

Především o mém Muži, Dcerce, Psu a Kocourovi, ale určitě i o jiných věcech, které mi (ne)udělají radost.
mates
Oblíbenost autora: 9.19

O autorovi

Meteorolog(yně) sdílející domácnost s Mužem, Dcerkou, Psem a Kocourem, tyhle věci budou mít asi největší vliv na to, o čem to tu bude.

Kalendář

<<   září 2017

PoÚtStČtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930 

západ slunce