letní obloha

Matesovo

TÝDEN.CZ

24. 11. 2017
Rubrika: O zvířatech

Psí sny

Autor: martina f.

19.06.2010 09:52

Už odmalička jsem milovala psy. Údajně (maminka povídala, tohle si sama nepamatuju :o) jsem vystupovala z kočárku a hnala se ke každému většímu psovi. Malí mě nezajímali, jen takoví, co jsem si musela ten jejich čumák stáhnout k sobě dolů, abych je na něj mohla políbit. Jak se stalo, že mi žádný z nich nic neprovedl, to je mi záhadou, buď jsem měla z pekla štěstí, nebo extra bedlivého strážného anděla. Rodiče se prý o mě taky báli, a zkoušeli mě přikšírovat, jenže pak jsem prý vystupovala hlavou napřed, takže mě radši nechali vystupovat, jak jsem chtěla, vyhodnotili to jako bezpečnější.

Obliba velkých až největších psů mi Vlkodavzůstala, ale jinak se k psům chovám o poznání zdrženlivěji, rozhodně se s nimi nejdřív seznamuji, až potom líbám:o) Když jsem začala kromě jednoznačného rozeznání psa od kočky rozeznávat i jednotlivé psí rasy, líbily se mi ty velké, chlupaté. Krátkosrstí u mě moc nevedli, takže doga i přes svou výšku mým favoritem nebyla. To jsem ještě neznala rasy všechny (nebo skoro všechny), takže jsem netušila, že ani doga není největší, ale že největší rasa je krásný, alespoň dle mých měřítek, irský vlkodav.

Zamilovala jsem se do něj a pořád tajně doufala, že ho jednou budu mít. Nebo radši dva, aby jednomu nebylo smutno :o) Už jsem byla natolik velká, že jsem věděla, že budu muset mít dost velkou zahradu, dost prostoru kolem, velké auto, prostě velké všechno, a taky plat :o) Jednou jsem se o tom bavila s kamarádem a řekla jsem mu, že až se jednou vdám, vezmu si takového, co uživí dva vlkodavy (sebe jsem plánovala uživit samostatně, ale tušila jsem, že na ty vlkodavy bude potřeba o dost víc :o) Kamarád se na mě chvíli nechápavě díval, zřejmě se rozhodoval, jak moc vážně to ve svých tehdy zhruba 20 letech myslím, a nakonec prohlásil, že je to vlastně lepší, než kdybych chtěla manžela, aby mi kupoval norkové kožichy.

V době velkého poblouznění vlkodavy jsem na NI jednou narazila v hospodě. Seděla tam u svého pána, nádherná klidná Káča :o) Sklonila jsem se k ní, abych se s ní seznámila, pak jsem si sedla na bobek, povídala si s majitelem a Káču hladila. Majitele jsem přesvědčovala, jak je úžasné, že má fenku, a jestli neplánuje štěňata, že já bych jedno chtěla, a jak jsem si s ním povídala, nepostřehla jsem, že se Káča nastavujíc mi záda na drbání pomalu přesouvá blíž ke mně. Všimla jsem si toho, až když do mě drcla zadkem, před tím bylo mezi námi víc místa, a chtěla jsem ji maličko odstrčit. Pochopila to úplně špatně, zadek nadzvedla, a rozhodla se ho umístit do mého klína. To jsem ji už začala štípat intenzivně, ale všechno marno, sedla si na mě, já pochopitelně na bobku nebyla moc stabilní, takže jsme se zřítily na zem obě :o))

VlkodavKrátce na to jsem potkala odrostlé štěně dogy na procházce s paničkou. Štěňata velkých plemen, když vyrostou, najednou nevědí, co s tak dlouhýma nohama dělat. Později se s nimi popasují, ale chvíli jim to trvá. A právě takové přerostlé štěně dogy vesele pobíhalo kolem paničky, a mně bylo taky hned veselo. Chtěla jsem se s ním seznámit, tak jsem šla za jeho paničkou a zeptala se, jestli si ho můžu pohladit. Paní mi se zcela vážnou tváří a pokrčením ramen odpověděla: "No, když se vás nebude bát..." Začala jsem se smát a říkám, že kdyby mi chtěl něco udělat, tak nemám šanci se ubránit, tak jak se může bát? Prohlásila, že je to ještě jelito. Přesto jsem to zkusila, natáhla jsem k němu pomalu ruku, hřbetem napřed, aby si mě mohl očuchat a věděl, kdo se to s ním chce kamarádit. Okamžitě se jedním skokem schoval za paničku a jen jedním očkem vykukoval po té drzé ženské, co na něj možná chtěla i sáhnout! To už jsem se smíchy zlomila v pase, to jsem opravdu nečekala. Ale s paní jsme si povídaly ještě chvíli dál, a já jí svěřila, že se mi moc líbí vlkodavové, a že bych taky jednou jednoho chtěla, ona na to, že to jejich mladí chtěli taky, ale že to ukecali aspoň na tohle. :o)))) Zřejmě dle hesla "Každý centimetr dolů dobrý" :o)

Když jsem se poznala se svým Mužem, řekla jsem mu taky o tom, jak se mi líbí vlkodavové, on mě potom zval na nějakou akci, a při líčení osazenstva napsal, že tam bude i Medvědodav Mučačák. V tu chvíli se mi zatajil dech, je to možné, že má vlkodava?! (To, že jsem mu to na sebe před tím prozradila, jsem si nějak nepamatovala :o) Na akci jsem sice nejela, ale měli jsme se brzy potkat spolu. A on tam přišel se Psem. Tehdy ještě malým štěnětem, na kterém ale jasně bylo vidět, že vlkodav (ani o poznání menší vlčák) z něj nevyroste. V první chvíli jsem pocítila velké zklamání, místo vlkodava malý pes, možná dokonce skoro jezevčík. Jenže když jsme si sedli na chvíli na lavičku, Pes nezaváhal a vyskočil na můj klín, ačkoli jsme se znali teprve pár minut. Získal si mě a po tom, co všechno dnes už vím o vlkodavovi, jsem moc ráda, že máme našeho malého Psa alias stíhací veverku :o)



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.17

Diskuze

martina f.

Především o mém Muži, Dcerce, Psu a Kocourovi, ale určitě i o jiných věcech, které mi (ne)udělají radost.
mates
Oblíbenost autora: 9.19

O autorovi

Meteorolog(yně) sdílející domácnost s Mužem, Dcerkou, Psem a Kocourem, tyhle věci budou mít asi největší vliv na to, o čem to tu bude.

Kalendář

<<   listopad 2017

PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930   

západ slunce