letní obloha

Matesovo

TÝDEN.CZ

16. 8. 2017
Rubrika: Matesovo

Rozloučení

Autor: martina f.

24.06.2012 23:31

Nejsem zrovna miminkový typ, tedy ta, která by se rozplývala nad všemi miminky bez rozdílu. S kamarádkou máme první děti téměř stejně staré, a když jsme se bavily o tom, kdy mít druhé, tak ona říkala, že by taky rádi brzo. A protože oni mají prvního syna a my dceru, a pochopitelně by se nám oběma líbilo mít páreček, tak navrhovala, že kdybysme my měli zase dceru a oni zase syna, tak že si je vyměníme, na to jsem reagovala, že souhlasím, ale že by si museli pospíšit, protože my bysme už rádi, a že novorozence za 4-měsíční mimi už nevyměním. Naštěstí ona to cítila stejně, takže mě pochopila.

Ovšem před měsícem jsem potkala kamarádku, která měla v šátku své druhé dítko, neodolala jsem a ve svém už valivém stavu jsem se na mimi podívala. Opravdu často miminka nechválím, ale tady jsem se zamilovala na první pohled. František, nádherný snědý kluk s modrýma očima na mě koukal. Vypadal jako nesmírně spokojené a pohodové miminko, což i maminka ochotně potvrdila, že oproti staršímu synovi je tenhle pohodář od narození. Právě jim končilo šestinedělí, ale tenhle klouček se rozhlížel kolem sebe jasně vědoucíma očima a s milým úsměvem (vím, že psychologové teď začnou povídat něco o nevědomém úsměvu, ale zajímalo by mě, jestli to říkají i psycholožky-matky...)

Když jsem viděla Františka, začala jsem se pořádně těšit na to naše mimi, co už brzy přijde mezi nás. A doufala, že taky bude tak krásné, abych z toho neměla mindrák (Zuzu byla nejkrásnější miminko, tak snad bude i tohle:o)

S Františkovou maminkou se nevídáme tak často, ale zrovna jsme se viděly hned za další 2 týdny, to jsme (ve společnosti dalších) trávily společně téměř celý den. Málem jsem nespustila z Františka oči, až se mi párkrát ztratila z očí Zuzu, ale ta naštěstí věděla, kde mě najde, takže to nebyl až tak vážný problém. František si mě prostě získal prvním pohledem a já doufala, že mi to jeho maminka odpustí, že se na něj pořád usmívám, a pořád znovu komentuju, jak je nádherný, a jak vlastně vůbec nejsem na miminka.

Neuběhly ještě ani 2 týdny od našeho posledního setkání, a já se potkala s naší společnou známou. S tou jsem řešila vyloženě pracovní věci, a najednou se mě zeptala, jestli vím o Františkovi. Připadala mi ta otázka divná, jistě že vím, viděli jsme se před pár dny přece (i ona tam byla), a ona jen řekla, že zemřel. Krve se ve mě v tu chvíli nedořezal, a nebyla jsem schopná tomu uvěřit. Ten nádherný, usměvavý, naprosto zdravý František! Nejkrásnější František ze všech!

Nejdřív jsem oplakávala jeho, potom ale hned jeho maminku. Vždyť s ním byla už rok v kuse, nejdřív byl v ní, potom stále s ní, a najednou prostě není! Bez příčiny, prostě jen tak se neprobudil. Ano, vím, že se to může stát, člověk o tom čte, slyší ve stylu "jedna paní povídala", ale František? Ač jsem byla na jeho pohřbu, ač jsem tam to maličké nehybné tělíčko viděla a pohladila, pořád tomu nemůžu uvěřit. A jeho maminku bych nejradši umačkala, abych jí sdělila, jak moc s ní soucítím. Najednou se objevily myšlenky, aby se to nestalo taky nám. Když se to může stát naprosto zdravému Františkovi, tak co naše miminko? Bude v pořádku? Dožije se dospělosti?

Snad se nebudu následující týdny jenom bát, naštěstí Zuzanka mi to asi nedovolí, a věřím, že první syn nedovolí ani mamince Františka jenom truchlit, ale bolet to bude ještě hodně dlouho...



Diskuze

martina f.

Především o mém Muži, Dcerce, Psu a Kocourovi, ale určitě i o jiných věcech, které mi (ne)udělají radost.
mates
Oblíbenost autora: 9.19

O autorovi

Meteorolog(yně) sdílející domácnost s Mužem, Dcerkou, Psem a Kocourem, tyhle věci budou mít asi největší vliv na to, o čem to tu bude.

Kalendář

<<   srpen 2017

PoÚtStČtSoNe
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031   

západ slunce